Ztracená budoucnost a nová minulost

Moderátoři: DexTeR_X5, tutanchaton, Pěna

Odpovědět
Uživatelský avatar
jajafilm
Monster
Příspěvky: 181
Registrován: stř 13. čer 2012 6:31:35

Ztracená budoucnost a nová minulost

Příspěvek od jajafilm » čtv 28. pro 2017 17:28:45

Autor: jajafilm
Název celé povídky: Ztracená budoucnost a nová minulost
Postavy: Sam, Dean, Cas, Jess, Bobby, John
Personal note:
Měla bych dělat tisíc jiných věcí od nezbytných povinností, na které již beztak není čas, až po fakt, že mám dalších asi pět rozepsaných povídek v počítači, které čekají na dopsání, popřípadě korekce… a já co udělám, začnu psát další FF z fandomu Supernatural (Lovci duchů) v té snad nejméně vhodné době. Jedná se už dopředu o dílko s širokým konceptem, které pravděpodobně bude obsahovat mnoho písmenek, což už samo o sobě zní pro mě samotnou jako komplikace. Jsem totiž spíše sprinter, nežli maratonec. Raději mám krátké úderné miniatury, takže si tímto dílkem nejsem tak úplně jistá, ale nějak mi ten námět nedal prostě spát.
Anotace:
Naši chlapci se po případu bílé paní vracejí zpět. Sam je skálopevně přesvědčen, že s nadpřirozenem a životem lovce nechce mít nic společného, chce dál studovat, stát se právníkem a vzít si svoji přítelkyni Jessicu Mooreovou. Když však Winchesterové dojedou na místo, je ona dívka napadena démonem. Sam s Deanem ji nestihnou zachránit, někdo však jiný ano. Záhadný cizinec s havraními vlasy, modrýma očima a nezdravě bledou pokožkou, oblečen do levného černého obleku, modrobílé pruhované kravaty a obnošeného béžového baloňáku okamžitě staršímu z bratrů nepadne do oka.

******************************************************************************************************************************************************************

Přepadená

Dean věnoval svému bratrovi ještě jeden pohled s nevyřčenou otázkou, ale bylo to zřejmě naprosto zbytečné. Sam se rozhodl již dávno, co u něho zvítězí, když má výběr mezi rodinou a normálním životem bez lovu a nadpřirozena. Měl očekávat, že pohřešování otce na tom faktu nic nezmění. Odvrátil pohled od něho a chtěl již nastartovat, když náhle uslyšel ohlušující ránu. Instinktivně sebou cukl a ohlédl se zpátky za Sama na dům, ze kterého ona rána vyšla. V oknech se zablesklo. Jednalo se o čistý bílý kužel světla – nic přirozeného.

Mladší z Winchesterů vykřikl a rozeběhl se ke dveřím domu. Starší vyskočil, aby ho následoval. Než však oba doběhli ke dveřím, ty samy se otevřely a vyběhla vystrašená blondýnka. Bylo by poetické napsat, že Jess se vrhla Samovi kolem krku do náruče, ale pravdou je to, že se ti dva spíše srazili.
Jessica byla evidentně rozrušená, celá se chvěla a z podlitých očí ji hrnuly slzy. Bílou saténovou noční košilku zdobila tmavě červená skvrna. Krev!
„Jsi zraněná?“ vyhrkl starostlivě její přítel.

„To… to… není… mo-moje, ale… Br-bra-dy,“ snažila se ze sebe něco dostat mezi vzlyky. Nebylo ji však moc rozumět.

„Brady, co je, je mrtvý?” zajímal se Sam a přitom ji hladil pravou rukou po zádech v uklidňujícím gestu.

„N-ne… on-on…“ lapala po dechu. „Pokusilsemězabít,“ nakonec ze sebe vyplivla.

„Co,“ překvapeně vydechl. Tuto odpověď vážně nečekal.

Dean mezitím vyndal pistoli a namířil do tmy ve dveřích. Jeho šestý smysl lovce mu říkal, že ač je Jess v pořádku, to ještě zdaleka neznamená, že jsou všichni v bezpečí, a také že měl pravdu. O pár minut později se z domu vypotácel muž. Havraní vlasy měl rozčepýřené na všechny strany a odhadem mu bylo o pár let více než Deanovi. Byl oblečen do světlého baloňáku, který dost zakrýval jeho postavu, ale i tak se dalo usoudit, že je asi stejné výšky jako Samova přítelkyně a poměrně hubený.

„To, co se tě pokusilo zabít, nebyl Brady. Už dlouho to nebyl Brady,“ pravil ten cizinec tím snad nejchraplavějším hlasem, který kdy starší Winchester slyšel. Tmavovlasý muž přišel až k Deanovi a to, že na něj stále mířil pistolí, ho zřejmě moc nezajímalo.

„Kdo jsi?!“ zavrčel na něj starší z bratrů.

„Přítel,“ odpověděl neznámý s neveselým úsměvem.

„Jo jasně, takový kecy si strč do prdele, nebo ti naperu jednu stříbrnou do kebule,“ pohrozil.

„Ne!“ vložila se do toho Jessica. „Ten muž mě zachránil.“

„Hee…“ vydechl jen Dean. Bože to byl zmatek! Ale i tak nakonec váhavě zajistil zbraň a strčil si ji zpátky za opasek u kalhot.

„Měli bychom odsud. Není zde bezpečno,“ poznamenal ten údajný zachránce, než se mu podlomila kolena a on se skácel na Deana. Ten ho zachytil, ale neodpustil si u toho sprostou nadávku.

„Nerad to říkám, ale souhlasím s ním. Měli bychom odsud zmizet,“ ozval se Sam.

„Jo, a co tady s tím panem komatózem?“ zeptal se Dean.

„Vezmeme ho sebou, alespoň dokud se zase neprobere a mi nebudeme vědět, kdo to je,“ rozhodl mladší lovec, což bylo staršímu trochu proti srsti, ale i tak nic nenamítl. Zlo ještě stále mohlo čekat v jakémkoliv stínu a asi by nebylo příliš etické nechat toho muže v bezvědomí jen tak na zemi a odjet. Sam s Jessicou tedy pomohli Deanovi umístit cizince do Impaly na sedadle spolujezdce a pak si mladý pár sedl dozadu. Dean by sice uvítal, kdyby vedle něho seděl jeho bratr, ale chápal, že chce být se svou vyděšenou přítelkyní a trochu ji utěšit.

Autem nejeli příliš dlouho, jen do nejbližšího motelu. Ten byl dost mizerný, nejen že koberce tam snad nikdy neviděli lux a záchody zdobila podivná kočičí tapeta, ale měli volné pouze dva dvoulůžkové pokoje. Rozdělení tedy bylo jasné: Sam s Jess a Dean s neznámým cizincem. Dean jen doufal, že pan komatóza své bezvědomí jen nepředstírá, aby ho pak mohl v noci ve spánku zardousit. To snad ne. Pro jistotu si však dal pod polštář pistoli.

Uživatelský avatar
jajafilm
Monster
Příspěvky: 181
Registrován: stř 13. čer 2012 6:31:35

Re: Ztracená budoucnost a nová minulost

Příspěvek od jajafilm » pát 05. led 2018 11:51:27

Zachránce

Dean se probudil někdy kolem osmé. Na to, že když usínal, měl obavy, že ho neznámý cizince ve spánku napadne, spal dlouho. Mrkl se na vedlejší postel. Tmavovlasý muž ještě stále ležel a podřimoval, tentokrát však už ne tak, jak ho se Samem včera uložili, ale byl stulený do klubíčka. Dean vstal a přešel k jeho posteli. Takto zblízka a při denním světle si mohl všimnout detailů, které mu v noci ušly. Ten chlap byl nezdravě bledý, měl kruhy pod očima, jeho baloňák byl ošuntělý, špinavý a pokud se včera Deanovi zdál poměrně štíhlý, dnes věděl s určitostí, že s tím „zachráncem“ není něco v pořádku. Celý se mírně chvěl, zhluboka dýchal a z jeho narůžovělých rtů uniklo občas bolestné zakňučení. Že by noční můra?

„Dean,“ zašeptal mezi vzlyky a jmenovaný ucouvl o dva kroky dozadu jako opařený. Sní o mně?! Winchestrovi se udělalo mírně nevolno a raději zamířil do koupelny, v hlavě mu to však šrotovalo. Kdo je ten cizinec? Zná mě, jak? A pokud mě nezná, proč se mu o mně zdá? Nevypadá to, že by předstíral spánek… Ale i kdyby mě znal, tak proč bych byl v nějakém špatném snu a ne v něčem veselém plném kytiček a západů slunce. No, ať je to jak chce, ten chlap něco tají, uvažoval Dean, když se holil a následně, když si čistil zuby.

Když byl hotov, vyklouznul zas potichu z koupelny, nemusel se ovšem bát, druhý muž stále, celkem tvrdě spal, a tak se lovec rozhodl, že navštíví svého bratra a jeho přítelkyni ve vedlejším pokoji. Jen doufal, že jsou oba již vzhůru a Sam stihl Jess zasvětit do jejich života. Vysvětlovat to, že příšery jsou skutečné, nebylo nikdy jednoduché. Ne, nebylo to lehké ani pro lidi, kteří se s nadpřirozenem setkali, natož pak pro lidi, kteří Winchesterové znali delší dobu a mysleli si, že jsou naprosto „normální rodinka.“ S Cassy, jeho první skutečnou láskou, to byl kámen úrazu, přes který nejel vlak. Některé věci se asi s jejich životem skutečně neslučovaly.

Zaklepal na dveře a poté, co se ozvalo dvouhlasné: „Vstupte!“, vešel dovnitř. Sam seděl na posteli, Jess stála na druhém konci místnosti u okna a měla na sobě jeho košili a triko, což pro ni bylo téměř velikostí šatů. Ti dva snad od sebe nemohli být dál. Dean se nervózně poškrábal na hlavě.

„Dobré ráno,“ pozdravil.

„Kéž by bylo dobré!“ odsekla blondýnka a Sam se zakřenil.

„No, takže tě můj bratr již zasvětil do našeho řemesla,“ konstatoval Dean.

„Lhal mi!“ zavrčela vztekle.

„Snažil jsem se tě chránit,“ bránil se Sam zoufale.

„Tím, že mi o sobě neřekneš pravdu! A jak to pomohlo?! Nakonec, ty potvory pro mě stejně přišly… A kdybych věděla, kdybys mě zasvětil do tvého života a naučil mě se bránit, možná by mě nemusel zachraňovat někdo úplně cizí,“ vyčetla mu. Její přítel na to jen složil hlavu do dlaní a hlasitě si povzdechl.

„Dobře, ponechme na chvílí stranou manželskou hádku a… mohla bys mi říct, co se vlastně té noci stalo,“ využil té situace Dean.

„Dobře,“ kývla Jessica. „Bylo již pozdě a já chtěla jít na kutě. Byla jsem umytá, převlíknutá a už jsem si akorát četla knížku před spaním, když jsem uslyšela zazvonění. Sešla jsem zase dolů k venkovním dveřím a bylo mi divné, kdo by to tak mohl být tak pozdě, ale pak jsem v kukátku uviděla Bradyho. Nevěděla jsem… Nikdy bych si nepomyslela,“ Jess se na chvíli odmlčela. Toto vyprávění pro ni bylo evidentně těžké. „Když jsem otevřela dveře, ani jsem nestihla zareagovat… Prostě jen švihl rukou a odmrštil mě na protější stěnu. Nemohla jsem se hýbat ani dýchat. Bylo to děsivé,“ zašeptala a opět potřebovala chvíli na uklidnění. „Říkal něco o konci světa, o pekle, ďáblu, a že měl tady s námi hezký čas, ale teď má rozkaz to skončit… pořádně nevím … nedávala jsem pozor, všechno mi to přišlo, jako nesmysly a točila se mi hlava. Viděla jsem to černě, tak černě jako byly černé jeho oči. Myslela jsem, že zemřu… a pak se tam objevil on.“

„Myslíš pana komatóz, který teď leží ve druhém pokoji,“ doplnil za blondýnku Dean.

„Ano,“ přikývla. „Měl takovou podivnou čepel – celostříbrnou. Nicméně i když na jeho straně stál moment překvapení, sotva se držel na nohou.

Chtěl Bradyho bodnout, ale ten si ho všiml. Nevím, co se dělo pak. V té chvíli najednou přestalo jeho kouzlo působit a já jsem se svezla na zem. Rychle jsem využila situace. Zatímco ty dva se prali, vběhla jsem do koupelny, kde mám mezi deodoranty, šampony a dámskou hygienou schovanou krabičku s pistolí.“

„Mezi dámskou hygienou, myslíš tampony a vložky,“ zařehtal se Dean. Tento fakt ho zaujal a přišel mu velmi legrační.

„Protože jsem věděla, že tam by Sam nic takového nehledal,“ řekla Jessica.

„Ty jsi přede mnou tajila zbraň,“ byl mladší z Winchesterů nemile překvapen. Dean pokrčil rameny jako by chtěl naznačit svému bratrovi, že není, co řešit, protože správná holka jakéhokoliv lovce by měla mít zbraň a umět s ní zacházet. Sam mu ovšem nevěnoval pozornost.

„Ano. Měla jsem výčitky, že jsem ti o tom neřekla, ale jak se ukázalo, ty jsi mi tajil mnohem víc… celý svůj život,“ pokrčila rameny a dala se opět do vyprávění včerejších událostí. „Muselo mi to trvat poměrně dlouho, než jsem tam doběhla, vyndala ji a než jsem se vrátila zase zpátky. Přesto však se ti dva spolu ještě stále rvali. Myslím, že místo hledání zbraně by možná bylo rozumnější je nechat být a prostě utéct. Nevím, proč jsem to tak neudělala. Možná mi to v tom zmatku moc nemyslelo, možná mě Brady tak vyděsil těmi nadpřirozenými schopnostmi, že jsem nevěřila, že by ho nějaké vězení dokázalo zadržet, nebo jsem měla strach o toho tmavovlasého cizince, nevím. Prostě jsem se vrátila s tou pistolí, a když ti dva byli alespoň tak nějak od sebe, vystřelila jsem. Na chvíli se zarazil a z rány mu začala téct krev… ale nakonec to byl jen vedlejší účinek. Prostě jako by necítil bolest, vzteklý se rozběhl ke mně a jednou ranou mě srazil k zemi. Začal mě znovu škrtit a já cítila, jak vše tmavne, nořím se dál pryč do smrtelné temnoty… a pak přišlo ohromující světlo. Byl to blesk z čistého nebe, který mě na chvíli úplně oslepil. Když jsem se vzpamatovala, Brady by mrtvý. Ležel těsně vedle mě, až téměř na mně, s očima vypálenýma a otevřenou pusou, jako by křičel. Jen kousek od nás klečel i onen cizinec a odkašlával krev. Unaveně se na mě podíval a já čekala, že mi něco řekne, co vysvětlí všechen ten blázinec, ale jediné, co mi řekl, bylo: Sam s Deanem právě přijeli před dům. Naše záchrana. Utíkej za nimi, pomůžou ti. Budou tě chránit. Nechápala jsem to, ale i tak jako zhypnotizovaná jsem udělala, co řekl.“

„Cítila si z Bradyho síru?“ chtěl vědět Sam a jeho přítelkyně ta to jen tiše přikývla. „Černé oči, síra, Bradyho se zmocnil pravděpodobně nějaký démon,“ uvažoval nad Jessicinou výpovědí mladší lovec, na to Dean ovšem nesouhlasně zamručel.

„Jestli byl Brady posedlý nějakým démonem, nebo ne, na tom nesejde. Je už mrtvý. Ten kdo by nás teď skutečně měl zajímat, je ten takzvaný zachránce. Kdo to je? Jak to, že se tam z ničeho nic objevil a jak to, že nás zná? A jak to že se vyrovnal fyzicky v boji s nadpřirozenou potvorou, či démonem,“ rozkřikl se starší Winchester a přitom mávl k vedlejšímu pokoji v ilustrativním gestu.

„Třeba je to prostě jen další lovec. Vím, že lidí, kteří by se tímto zabývali, není mnoho, ale to ještě neznamená, že je to nemožné,“ pokrčil rameny Sam.

„Lovec! Jo, vážně?! A co ten podivný záblesk světla a vypálené oči Bradyho, to ti přijde běžné, normální a přirozené,“ zpochybnil Samovu teorii Dean.

„No… tak použil třeba nějaké kouzlo.“

„Kouzlo! Takže čarodějnice. Nenávidím čarodějnice,“ dezinterpretoval to okamžitě starší z bratří.

Sam chtěl Deanovi znovu nějak oponovat, než se však vůbec stihl nadechnout, ozvalo se zaklepání následované otevřením dveří do pokoje a vstupem onoho záhadného muže. Vida, my o vlku a vlk za dveřmi, pomyslel si Dean, faktem však bylo, že ten údajný Jessiciin zachránce zrovna jako vlk moc nevypadal. Pokud zaslechl konverzaci, která v pokoji probíhala, než vstoupil, nedal to na sobě znát a pokusil se o něco, co by se dalo interpretovat jako rozpačitý úsměv.

„Říkal jsem si, že oceníte ranní kávu,“ pravil a svůj pohled sklonil k třem kalíškům, které držel v náruči. Poté pomalu přistoupil k Samovi, který byl k němu nejblíže, a podal mu jeden z nich. Následně dal kávu i Deanovi a Jess, u které se ještě zastavil a z jedné z velkých kapes jeho kabátu vytáhl balíček cukru a smetanu se slovy: „Omlouvám se, nebyl jsem si jistý, jaký druh kávy pijete.“ Starší z lovců se zamračil, protože mu neunikl fakt, že Jessica byla jediná, které onen cukr a smetanu nabídl, což znamenalo jen jediné, že to ten záhadný cizinec o něm a Samovi takový to detail o nich samých ví. Dean se to ovšem rozhodl prozatím nekomentovat.

Sam si odkašlal, což znamenalo, že zřejmě chce začít s rozhovorem, který pravděpodobně nebude moc příjemný. „Děkujeme, jste moc laskav. Mohu se zeptat na vaše jméno?“

„Není zač. Ano, jistě, jmenuji se Castiel,“ představil se konečně. Tím ovšem neskončil. „To, co včera napadlo Jessicu, byl skutečně démon a podle toho, co vím, ho poslal Azazel.“ No, takže přeci jen poslouchal jejich rozhovor, než vstoupil.

„Azazel?“ zaměřil se na jméno Sam.

„Jeden z princů pekla. Bytost, která zabila vaší matku a jež pravděpodobně znáte pod přezdívkou žlutoočko,“ objasnil jim Castiel.

Na to se Samova tvář se proměnila do výrazu překvapení smíseného s nadějí. „Víte, kdo zabil mámu. Kde je teď? Jak se ho lze zbavit? Znáte našeho otce? Poslal vás on?“ Vychrlil ze sebe náhle hromadu otázek. Zatímco Dean byl zticha a jen prostě přešel k Samově zelené tašce a vyndal z ní sůl, placatku se svěcenou vodou a stříbrný nůž.

„Bohužel nemám ponětí, kde je váš otec ani, kde je v momentální době Azazel. Nicméně je pravděpodobné, že démoni se slečnu Moorovou znovu pokusí zabít. Včerejší útok sice splnil jejich cíl, ale i tak budou zklamáni a budou chtít dokončit svou práci,“ odpověděl mladšímu z bratří Castiel.

„Jsem stále v ohrožení?!“ ozvala se vystrašená Jessica.

„Jejich cíl? Jaký cíl?!“ byl zase znepokojen její přítel.

„Fajn, děkujeme za info. Takže Sam zůstane s Jess, aby ji hlídal, a já pojedu do Blackwater Ridge v Colorad. Tak jak ostatně bylo v plánu,“ pokrčil rameny Dean se snahou to celé ukončit a zbavit se toho černovlasého bledého podivína, kterému ani za mák nedůvěřoval.

„Cílem včerejšího napadení slečny Moorové bylo, aby Sam začal znovu lovit. Chtějí tě silného, abys zabil jednoho z nejsilnějších démonů, a tak začal apokalypsu. Souhlasím s Deanem. Pro překažení jejich plánů by Sam měl zůstat se svoji přítelkyní, aby jí zajistil bezpečí. Nejlépe by měli oba zůstat na nějakém i vhodném místě, třeba u Bobbyho. Zatímco já a Dean se pokusíme nalézt pana Winchestera,“ přikývl muž v kabátu.

„Ne, ne, ne,“ zavrčel starší z bratří a v odmítavém gestu zvedl pravý ukazováček. „Zadrž chlape. Pochop, že my si nesmírně vážíme, že jsi Jessicu zachránil a jsme rádi za všechny ty informace ohledně Žlutookého, ale neznáme tě. Možná si prostě další lovec, který ví naší historii, protože jde po Azazelovi už nějaký ten pátek, stejně jako my…“ Dean se chvíli odmlčel a přešel až k onomu neznámému cizinci a pohlédl mu zpříma do jeho blankytně modrých očí. „Nebo si čaroděj či démon, který nás bodne do zad, jakmile bude mít příležitost.“

V Castielově jinak tvrdé nečitelné tváři se mihl výraz pochopení. „Nedůvěřuješ mi. Chceš jít na lov sám.“

„Ano, přesně tak!“ potvrdil mu lovec.

„Dobře to chápu,“ opětoval tmavovlasý muž Deanovi pohled, „ale i tak tě nemohu a ani nepustím samotného.“

„Jdi do háje,“ plivl mu starší Winchester do tváře, on však ani o centimetr neustoupil, ba naopak udělal ještě jeden krok blíže k Deanovi. „Jsem dospělej. Můžu na lov sám. Nemáš co mi poroučet. Kdo si myslíš, že si!“

„Jsem tvůj přítel,“ zopakoval ještě jednou s ledovým klidem Castiel. Napětí v místnosti se dalo téměř krájet.

„A co kdyby s Deanam jel tedy Sam a se mnou jsi zůstal ty, jako můj ochránce. Vzhledem včerejší noci, nezdáš se méně kompetentní,“ vstoupila do toho Jessica.

„Jess, to není dobrý…“ okamžitě se její přítel nadechl, aby jí tu myšlenku rozmluvil, ale ona se jen tak nedala.

„Ale je to dobrý nápad. Pan Castiel mě včera zachránil. Dokáže s démony dobře bojovat, a ač jsou jeho motivy jakékoliv, kdyby mě chtěl mrtvou, stačilo by prostě nic včera neudělat. Evidentně mě z nějakého důvodu chce chránit. Budu s ním v bezpečí.“

„Seš si jistá?“ zeptal se starší z bratří s náhlou starostí, kterou by od něho Jess ani za mák nečekala.

„Jestli jsem si jistá, že raději teď budu s mužem, který mi zachránil život, místo s přítelem který mi celou dobu, co jsme se znali, lhal o svém životě a rodině? Jo, jsem si celkem jistá,“ pravila sarkasticky. Na to si Sam znovu smutně povzdechl.

„Dobře tedy. Nicméně Bobbyho známe. Za dva dny mu zavoláme, jestli jste k němu dorazili a je vše v pořádku… pokud ne, budeme předpokládat, že tě tenhle podivín unesl. Vydáme se po vašich stopách a zabijeme ho,“ řekl Dean Jessice, ale stále jeho pohled byl pevně ukotven na Castielových očích. Jednalo se jasně o výhružku.

To by dalo leckomu právo se na Winchestery pořádně rozčílit, ale muž v béžovém kabátu se jen otočil k Samovi a pravil: „Neměj strach, dobře se o slečnu Moorovou postarám. Nikdo jí nezkřiví ani vlásek.“ Poté se znovu podíval na staršího lovce. „A když to Deana uklidní, klidně provedu lovecký test.“ Vzal si od něho sůl, hodil si hrst na ruku a pak to samé udělal i se svěcenou vodou. „Nejsem démon.“ Nakonec si vzal i stříbrný nůž a řízl se. „Ani zpodobňovač. Mě se nemusíte bát.“

„Fajn, to je dobré vědět.“

Uživatelský avatar
jajafilm
Monster
Příspěvky: 181
Registrován: stř 13. čer 2012 6:31:35

Re: Ztracená budoucnost a nová minulost

Příspěvek od jajafilm » pát 19. led 2018 11:32:12

Světlý mág

Jessica Moorová se skutečně hodně snažila působit sebejistě, ve skutečnosti však o svém rozhodnutí značně pochybovala. Castiel se mohl zdát milý a neškodný, ale pravdou bylo, že o tom muži nic nevěděla. Hlavním důvodem proč se rozhodla, tak jak se rozhodla, byl neskutečný vztek na svého přítele. Bylo to ovšem moudré? Ne, pravděpodobně ne!

Vyrazili téměř okamžitě, balení jim moc nezabralo, když ani nic neměli. Její nový kamarád jí věnoval svůj ušmudlaný kabát, což bylo od něho velmi laskavé, ale i tak byla stále polonahá. To ji nebylo nijak příjemné, zvláště když pojedou veřejnou dopravou, protože dost pochybovala, že jim Dean přenechá jeho auto. Tato obava se ovšem ukázala zcela lichou. Ne, že by jim starší Winchester přenechal „své dítě“, ale Castiel evidentně neměl v nejmenším plánu jet autobusem, či vlakem. První co udělal, když došli na parkoviště před hotel, bylo, že prostě jedno auto ukradl. To Jessicu trochu pobouřilo, ale nakonec se rozhodla svoji nelibost skousnout.

Jeli již zhruba půl dne v naprostém tichu, než se blondýnka odvážila poprosit svého společníka, jestli by se cestou nemohli zastavit v obchodě s oblečením. „Je od tebe moc laskavé, že jsi mi věnoval svůj kabát, ale i tak bych uvítala nějaké své oblečení. Je mi takto dost nepohodlně… víš bez kalhot a tak.“

Na Castielové tváři se mihlo cosi, co by se dalo interpretovat jako porozumění smíšené se vzpomínkou něčeho, co již dávno zapomněl. „Ach, ano ovšem. Lidské potřeby. Zima, nepohodlí, zranitelnost… Lidé potřebují oblečení,“ pokýval hlavou.

„Mluvíš jako bys člověk nebyl,“ zasmála se Jess, ale neznělo to moc vesele.

„Je mi líto slečno Moorová, neuvědomil jsem si to. Občas se mi takovéto věci stávají. Jistěže se stavíme v nějakém obchodě a pořídíme vám patřičný oděv,“ omluvil se.

„To nic. Ne nemusíš se omlouvat. Hlavně když budu mít co na sebe. Mluvíš takhle formálně vždycky?“ chtěla vědět.

„Mluvím formálně?“ Castiel svraštil černé obočí k sobě a naklonil hlavu na stranu. Zdálo se, že ho otázka skutečně dost překvapila.

„Ano, vždy mě oslovuješ: slečna Moorová,“ vysvětlila mu blondýnka. „Můžeš mi prostě tykat a říkat mi křestním jménem Jessica, nebo Jess.“

„Dobře Jessico,“ pokýval hlavou Castiel. „Jessica je krásné jméno. Je hebrejského původu znamená Bůh uzří, spatří, nebo též bohatá.“

„Aha, to jsem nevěděla,“ přiznala jeho společnice se stále rozpačitým úsměvem, náhle však ten úsměv nabral spíše poťouchlý ráz. „Zato vím o tvém jménu. Castiel, to je jeden z andělů.“ Jmenovaný si povzdechl, to ovšem blondýnku nezastavilo. „Anděl čtvrtka. Přejí ti také všechny čtvrtky?“

„Každý čtvrtek je pro mě požehnaný. Jsem silnější a více mi přeje v ten den štěstí, než kdykoliv jindy,“ řekl nakonec tmavovlasý muž s nadměrnou úctou, blahosklonností, i vírou. Jako by tomu skutečně věřil. To bylo vážně směšné!

„Jo, jasně!“

„To je pravda, já si nevymýšlím,“ hrál uraženého.

„Jo, jo, vždyť já ti věřím,“ obrátila v sloup světlemodré oči.

U obchodu zastavili něco po půl druhé odpolední. Když vystoupili z auta, Castiel přišel až těsně ke své společnici, což bylo pro Jessicu zvláštní. Trochu se ve svém zmatení bála, že Dean ve svém úsudku má pravdu a teď jí ten muž ublíží. To se ovšem při zpětném pohledu okázalo jako veliká hloupost. Proč by se rozhodl zrovna zde na veřejnosti, kde bylo spousta svědků, jí nějak ublížit, když předtím měl míle a míle pusté krajiny, kde by se takový čin odehrál nikým nepozorován. Ukázalo se, že jen hledal v jedné kapse kabátu peněženku. Soustředěně z ní vyndal hotovost a spočítal, poté ji uklidil zpátky a proměnu vytáhl dvě bankovní karty. Jednu si strčil do kapsy a tu druhou opět uklidil.

„Nechávám ti tady 50 dolarů a jednu kartu. Pin té karty je 5732. Mělo by ti to postačit. Kup si co potřebuješ a já nám mezitím opatřím opožděný oběh. Za hodinu se tady sejdeme, ano?“ uložil jí.

„Jasně,“ ochotně souhlasila, šťastná, že oblečení za dohledu svého nového kamaráda, kupovat nebude. Neměla ráda, když se jí někdo motal do módy a říkal jí, co by měla nosit. Chvíli trvalo, než se propletla obchůdkem až k oddělení s oblečením. Nebylo tam nic moc extra. Co by člověk čekal od Walmart? Nicméně nehledala nic speciálního. Jen něco pro základní přežití: nějaké trička, svetr, džíny, bundu, boty a spodní prádlo. Celkem jí to uběhlo a měla i pocit, že dobře pořídila, nemohla se ovšem zbavit dojmu, že jí celou dobu u toho někdo sleduje. Když už si to mířila k pokladnám, někdo jí chytnul za rameno. Vystrašeně téměř nadskočila a prudce se ohlédla. Stál za ní nějaký tlustý plešatý chlap v černých kalhotách a sepraném roláku.

„Co chcete!“ vykřikla zděšeně.

„Sorry, Kotě, asi jsem si tě s někým splet,“ pravil omluvně. Pokrčil rameny, otočil se a zamířil si to jinam.

Jessice bušilo srdce jako pominuté. Ten muž se sice omluvil, ale i tak si najednou uvědomila, že je v obchodě sama. Všude kolem mohou být a možná i jsou démoni, kteří baží po její smrti. Její ženské sebevědomí bylo to tam. Téměř utekla bez zaplacení a jen se modlila, aby Castiel byl již na smluveném místě před autem. Ten ji ovšem nezklamal. Čekal na ni s velkou krabicí z McDonaldu. Když k němu doběhla, ani nevěděla, jestli mu ho má praštit nebo obejmout, a tak se spokojila s třetí možností - prostě to na něj celé vychrlit.

„Proč jsi mě pustil samotnou! Máš mě chránit, ne?! Měla jsem tam pocit, že mě někdo pozoruje. Co když tam byli démoni? Co kdyby mě našli…“ křikla na něj. Její společník však zůstával ledově klidný.

„To je v pořádku. Démoni tam možná byli a hledali tě… Ale nepustil bych tě samotnou, pokud bych nevěděl, že budeš v pořádku. Než jsi šla, umístil jsem na tebe ochranné kouzlo. Žádný démon tě teď nemůže lokalizovat a poznat, i kdybys stála přímo před ním. Měl jsem ti to říci před tím, než jsme se rozešli, takhle sis dělala zbytečné starosti.“

„Hemff… tak,“ vydechla a svalila se do otevřeného kufru auta vedle Castiela a krabice s jídlem. Její společník to vzal jako pobídku k obědu. Začal rozbalovat onen voňavý balíček. „Nic méně zdravějšího jsi pořídit snad ani nemohl,“ poznamenala přitom blondýnka, ale i tak si od něho ten Big Mac vzala.

„Dean má hamburgery rád, a mají i saláty,“ pravil na svoji obhajobu.

„Jo, jasně,“ šťouchla do něj. „Víš, na to, že tě Winchesterovci neznají, ty o nich víš první poslední. I drobné detaily, za které by se nemusel stydět ani ten nejlepší stalker.“

Tmavovlasý muž se zamračil. „Tyto věci, co vím, jsem nezískal jejich pozorováním, bez jejich vědomí. Jsou mi známi, protože jsem jejich přítel… protože jsou moje rodina.“

„Jo, protože to dává naprostou logiku, když oni tě zřejmě nikdy neviděli,“ prohlásila opět uštěpačně jeho společnice a zakousla se do hamburgeru. „Nof, proch ne. Ve skvěte zlych pofror a mafige je mofne asi uflně vchecko. Zvlastne knyz jfi carofejnice.“

„Nejsem čarodějnice,“ upozornil ji Castiel.

„Afe Dean to rekal. Nafic si teď poufil na mě kozlo,“ namítla a při tom polkla sousto.

„Ano, ale to ze mě ještě nedělá čarodějnici, či kouzelníka. Dean se Samem také znají jako lovci některá kouzla, která při své práci používají, přesto to z nich čarodějnice nedělá. Čarodějnice by byli, kdyby používali černou magii. Využívali moc nějakého démona, nebo vysávali život a sílu ze samotné matičky země. Je to takový parazitizmus – ohavnost,“ vysvětlil Jess.

„Jo? Takže Dean a Sam to kouzlo, co jsi na mě použil, znají?“ zajímala se dál.

„Ne, myslím, že ne. Jedná se o velmi pokročilé kouzlo, které si žádá hodně životní energie. Tuto energii v případě čisté magie je přípustné čerpat jen od sebe sama, z duše nebo…“ Castiel se na chvíli zarazil a zkousl si váhavě ret. „Nebo z něčeho takového podobného. Obávám se, že bratři by pravděpodobně neměli tolik síly udržet toto kouzlo na celou hodinu, natožpak na dva dny.“

„Takže si vlastně takový kouzelník. Ne, čarodějnice, ale prostě takový silný světlý mág,“ shrnula to Jessica opět již s úsměvem a znovu si kousla do Big Maca.

„Světlý mág. Asi ano… hádám,“ souhlasil s ní ještě stále zamyšleně.

Dalších několik mil uběhlo klidně, až Jessicu ubíhající krajina ukolébala ke spánku. Když se probudila, bylo něco kolem osmé hodiny ranní. Stále ještě seděla skrčená v autě, které si to šinulo směr severní Dakota.

„Dobré ráno,“ pozdravil ji blahosklonně Castiel. „Vyspala ses dobře?“

„Jo, jo, jde to. Na to že jsem spala v autě a jsem celá rozlámaná, tak se cítím kupodivu odpočatá,“ řekla Jess a protřela si oči. „Už tam budeme?“
„Ještě dvě tři hodiny, ale ano. Už to není tak daleko,“ pokýval hlavou její společník.

„Jel jsi celou noc? Musíš být unavený,“ starala se.

„Jsem v pořádku. Nemusím spát,“ pokrčil rameny. To Jess přišlo zvláštní. Byl to totální kec. Všichni potřebují spát.

„Nemusíš spát? A jíst také ne, včera sis nedal ani jeden hranolek. To je díky té tvé světlé magii?“ pokusila se tomu dát logiku.

„Ano, tak nějak,“ pokýval hlavou, jeho odpověď ji však moc neuspokojila. Odfrkla si a zadívala se z okénka.

Po snídani a pár hodinách jízdy konečně byli na místě. Dům Bobbyho Singera byl kupodivu celkem veliký, ale již v mírném dezolátním stavu. Modrý nátěr domu již byl oprýskaný, auta na vrakovišti před domem zarůstala květinami, travou a schody do podkroví domu strašidelně vrzaly. Jessica se držela blízko Castiela, který pomalu vystoupal po těch třech schodech nahoru a zaklepal na dřevěné masivní dveře. Ty se po chvíli otevřely a za nimi stál starší muž. Byl trochu při těle, hlavu mu zdobila ošuntělá kšiltovka a tvář odrostlé strniště. Na sobě měl triko, flanelku a ošoupané džíny. Tvářil se dost kysela a nebudil rozhodně ten nejlepší dojem, zvláště jeho pistole v pravé ruce. Jessice ztuhla snad všechna krev v žilách. Pane Bože, kam se to dostala! To bude asi nějaký omyl!

„Kdo jste a co tu pohledáváte!“ vyštěkl na ně nepřátelsky.

„Mé jméno je Castiel a ta mladá žena za mnou je Jessica Moorová. Jsme přátelé Deana a Sama,“ odpověděl mu klidně její společník.

Odpovědět