Přepsáno ve hvězdách

Moderátoři: DexTeR_X5, tutanchaton, Pěna

Odpovědět
Uživatelský avatar
jajafilm
Monster
Příspěvky: 181
Registrován: stř 13. čer 2012 6:31:35

Přepsáno ve hvězdách

Příspěvek od jajafilm » sob 09. črc 2016 22:01:44

Autor: Mayalaen
Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/382022 ... rs/8517118
Kapitola: 1.
Fandom: Supernatural (Lovci duchů)
Na pár: Castiel / John Winchester, John Winchester / Mary Winchester
Mohlo by vadit: Slash, sex, polibek, vulgarismy, +18

*****************************************************************************

Přepsáno ve hvězdách


Obrázek


Zima 1978

Zima 1978

John topil svoji starost v alkoholu. Věděl, že by neměl být v baru, ale se svoji těhotnou ženou, avšak to byl přesně důvod proč pil.
Bude tátou.
John zavřel oři a promnul si je tak, že pak viděl hvězdičky.
Otec.
Táta.
Odpovědnost.
Nemohl to udělat. Snažil se být dobrým člověkem, ale byl dost dobrý na to vychovat dítě? Mary si to myslela, ale ve skutečnosti nevěděla, jak moc je vyděšený. Povzdechl si a pokynul barmanovi, který procházel kolem. Muž, jehož jméno zapomněl dokonce již dvě sekundy poté, co mu ho řekl, nalil mu další rundu a nechal ho o samotě.
John se opřel o lokty a začal si hrát si se sklenkou. Pozoroval, jak kapalina uvnitř dělá drobný vít.
„To nějak dopadne,“ někdo pravil.
John se zamračil a obrátil se k muži u jeho pravice. Byl opilý už dost, aby se při tom pohybu nedobrovolně naklonil. „Co?“ zeptal se a podíval se na něj
„Vypadáte, jako byste měl těžký den,“ řekl onen muž, který působil jako z nějakého kýčovitého špionážního filmu v tom svém béžovém kabátě a obleku, s překvapivě vážným tónem hlasu.
John si odfrkl a obrátil oči v sloup. „Nepovídej.“
„Věci se občas vyřeší sami,“ pokračoval muž díl.
John se zamračil. „Snažím se opít a zapomenout na mé problémy. Myslíte, že můžete jen tak rozdávat rady, když neznáte mojí situaci?“
Muž Johnovi věnoval drobný úsměv. „Máte pravdu, bylo to ode mne hrubé. Omlouvám se.“
John zabručel a obrátil svou pozornost zpět ke své sklence, se kterou si dál hrál. „Proč sakra ne?" řekl polohlasem, pokrčil rameny a pak se znovu podíval na muže. „Budu otcem. Nějak mě to zasáhlo, když mi řekla, že je těhotná. To dítě mě koplo, když jsem měl ruku na Mariině břiše a já si uvědomil, že nemám kurva ponětí, jak bych měl vychovat dítě. To je v prdeli."
Muž zvedl ruku, aby zavolal barmana. „Vodu, prosím,“ objednal a poté, co se předním objevila sklenice vody, obrátil se opět zpět na Johna.
„Mohl bych vám lhát a říct vám, že to bude snadné,“ pravil muž. „Ale vy nejste ten typ člověka, který by chtěl prázdný slib. Místo toho postavím před vás tuto sklenici vody a povím vám, že za několik málo týdnů, lidská bytost, kterou jste vytvořil, s vaší ženou budou na vás závislí, budou se o vás starat a vy si uvědomíte, že všechny vaše obavy a nejistota, nejsou vůbec nic, když vás potřebují.“
John se zadíval do mužových jasně modrých očí a zachvěl se. V tu chvíli jako by se místnost kolem něj celá zastavila, jeho oči se rozšířily a poslední dílek skládačky zapadl na své místo. Byl tak vystrašený, nejistý, co má dělat s dítětem, že na něj nepomyslel jinak než „dítě, za které byl zodpovědný“. Tento náhodný chlap v baru mu připomenul, že ho jeho syn potřebuje, to byla ona správná facka do tváře.
„Vypij svoji vodu, John,“ řekl muž, a pak vstal a odešel.
John zapomněl na muže za necelou minutu, ale nikdy nepochyboval o tom, že jeho dítě bude chlapec. John vypil svoji vodu, zaplatil kartou a s odhodláním na tváři vyšel z baru.
Jeho manželka a syn ho potřebují a on je přeci nenechá ve štychu.

Uživatelský avatar
jajafilm
Monster
Příspěvky: 181
Registrován: stř 13. čer 2012 6:31:35

Re: Přepsáno ve hvězdách

Příspěvek od jajafilm » úte 26. črc 2016 14:04:38

Autor: Mayalaen
Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/382022 ... rs/8517175
Kapitola: 2.
Fandom: Supernatural (Lovci duchů)
Na pár: Castiel / John Winchester, John Winchester / Mary Winchester
Mohlo by vadit: Slash, sex, polibek, vulgarizmy, +18

*****************************************************************************

Jaro 1983

1. 05. 1983

S Deanem byl jednoduchý porod, ale Mary měla problém s druhým chlapcem. John měl o ni strach, ale jeho žena byla silná. Měla bolesti a byla unavená, ale to jí nezastavilo.
„John, myslím to vážně,“ procedila Mary skrze zuby. „Vezmi ho domů, najezte se a běžte spát. Vrátit se můžete za pár hodin.“
„Neopustím tě tady,“ špitl John v naději, že Dean byl příliš zaneprázdněn hraním si s jeho náklaďáčkem v rohu nemocničního pokoje, než aby si všimnul onoho napětí.
„Porod sotva začal,“ řekla Mary a uchopila Johna za ruku, aby i ho přitáhla blíž. „Tomuto mladému děťátku bude trvat nějaký ten čas, přijít na svět. Mezitím se prosím postarej o další dva mí nejdůležitější muže v mém životě. Když tak ti zavolají, pokud věci půjdou rychleji, než se čeká. Můžeš tu být za méně než pět minut.“
John otevřel ústa, aby se hádal, ale nakonec místo toho jen sykl bolestí, když jeho žena posunula svoji ruku na jeho zápěstí a zkroutila mu ruku. Mary vždy tvrdila, že byla divoká holka a tak se musela naučit chlapům bránit, ale John by přísahal, že musela být ve svém minulém životě nějaký bojovník.
„Myslím to vážně,“ zasyčela nelítostně Mary, ale pak se její obličej rozjasnil do příjemného krásného úsměvu. „Dej mi pusu,“ požádala ho nahlas, takže jí Dean mohl slyšet, „řekni dobrou noc a za chvíli se vraťte.“
Dean přišel k posteli se svojí hračkou náklaďákem v obou rukou a podíval se na svého otce. „Chceš maminku obejmout!“ pravil.
John si uvědomil, že mu Mary pustila ruku, a tak mohl zvednout Deana nahoru. „Buď jemný,“ upozornil svého syna, když ho posadil Mary na postel.
Dean svoji maminku objal a políbil, tak jak nejjemněji uměl, a pak pohladil její bříško. „Dítě,“ řekl, jako by to byla ta nejúžasnější věc na světě.
„Správně, zlatíčko?“ kývla Mary. „Ty a tatínek teď půjdete domů, později se můžete vrátit, abyste přivítali tvého brášku.“
„Jo!“ řekl Dean.
„Rozluč se s maminku,“ připomněl mu John.
„Dobrou, mami,“ pravil Dean
„Ahoj, chlapci,“ řekla Mary, když se k ní John sklonil, aby jí políbil na zpocené čelo.
John se cítil jako idiot, když nechal Mary v té nemocnici samotnou, ale již dávno se naučil, že pokud se jedná o úsudek, nebo pocit, tak by měl poslechnout svoji půvabnou ženu.

*

O tři hodiny později Johna zavolali, že by se měl vrátit za Mary. Probudil Deana a do nemocnice dorazili za méně než pět minut, přesně tak jak Mary řekla.
„Pane?“ řekla jedna z dívek na sesterně.
„Jo?“ zareagoval, zpomalil tempo, ale nezastavil se.
„Máme hernu,“ nabídla mu, když vyšla zpoza stolu. „Nevadilo by vám, kdybych Deana vzala tam a dávala na něj pozor, zatímco vy budete s Mary?“
John se zastavil, když si uvědomil, co málem udělal. Nemohl Deana přivést do porodní místnosti. Na co myslel?! Zavrtěl hlavou a rozpačitě se usmál.
„Děkuji,“ řekl a pak se podíval dolů na její jmenovku, „Ashley.“
„Hej, Dean,“ usmála se Ashley na malého chlapce.
Dean zakňučel, když ho John předal dívce a se štěněcíma očima špitl: „Chci mámu.“
„Budeš moci vidět svoji maminku později,“ pravil John. „Ashley má nějaké hračky, nechceš jít s ní a zjistit jak dobré jsou?“
Dean chvíli váhal, tedy chvíli spíš tak dlouho, že John málem ztratit trpělivost a řekl Ashley ať si ho prostě vezme.
„Chci si hrát,“ rozhodl se nakonec Dean.
„Hodný chlapec,“ pochválil ho jeho otec a pak mu dal pasu na čelo. „Moc tady Ashley nezlob.“
„Dobře, tati,“ slíbil Dean.
„Ahoj, tati,“ pravila Ashley, zamávala Johnovi a přitom na něho mrkla.
John též zamával, když odcházel s úlevou, že o Deana bylo postaráno. Teď se mohl zaměřit na Mary.
Nikdy neviděl, že Ashley oči zčernaly.

*

„Někdo chce spatřit svého bratříčka," zazněl něčí hlas ode dveří.
John zvedl hlavu a levou paži měl stále kolem ramena Mary, která poprvé kojila Sama. Muž, který držel Deana, byl v bílém úboru a měl laskavý úsměv.
„Pojďte dál, zlato,“ řekla Mary, znělo to velmi vyčerpaně, ale šťastně, že vidí svého prvorozeného. „Pojď pozdravit Sama.“
Muž přistoupil k Mariině posteli, zvedl Deana a posadil ho na ni, aby se na Sama mohl pořádně podívat. John byl rád, že Dean v náručí zdravotníka nijak neprotestuje. Musel se spřátelit s mužem dole v hale, protože obvykle mu trvalo, než takto důvěřoval ostatním lidem.
„Ahoj, Same,“ řekl Dean a mávl na svého nového brášku.
„Děkuji vám, že jste ho pohlídal,“ pravil John ke zdravotníkovi. „A prosím poděkujte za mě i Ashley. Měl jsem plnou hlavu Mary, když se nabídla, že se ujme na chvíli Deana, a tak jsem ji nepoděkoval.“
„Nebyla to žádná práce,“ řekl muž. „Dean je velmi chytrý chlapec. Stavěli jsme domy z lega, které pak zbořil.“
John se zasmál. „To je v poslední době jeho oblíbená hra.“
Muž se usmál. „jestli chcete, můžu mu dát něco k jídlu v kantýně a uložit ho v dětském pokoji.“
„Chci být ještě s mamkou!" vykřikl Dean.
Sam zakňučel a zakopal nožičkami, ale naštěstí byl příliš zaneprázdněn jeho prvním jídlem pro větší povyk.
„Co se děje?“ zeptal se Dean, znepokojen tím, že rozrušil svého bratříčka.
„To je v pořádku, chlapče,“ ujistila ho Mary. „Pamatuješ, říkala jsem ti, že děti dostanou strach velmi snadno.“
„Hmmf,“ kývl Dean.
„Dostal strach, protože jsi mluvil příliš nahlas, ale bude v pořádku,“ řekla Mary.
Chvíli to vypadalo, že se Dean rozbrečí, ale pak se naklonil k děťátku a zašeptal: „Promiň Sammy, je mi to líto.“
„Budete opravdu skvělý bratr,“ pravil zdravotník Deanovi.
Najednou se celé Deanové chování změnilo. Usmál se, jeho oči se rozzářily a zdálo se, že se posadil blíže k onomu muži. „Budu nejlepší!“
„Jo jsi, kámo,“ řekl John celý hrdý na svého syna.
„Nemáš hlad?“ zeptala se Mary Deana.
„Jo,“ odpověděl Dean. „Chci hranolky.“
Mary se zasmála. „No, možná, když poprosíš zdravotníka, tak ty hranolky dostaneš.“
Dean se podíval na muže a usmál se tak nejkrásněji jak dovedl. „můžu vás požádat o hranolky?“
„Ano, můžete,“ odpověděl zdravotník. „Rozlučte se s maminkou a tatínkem a půjdeme koupit nějaké.“
„Ahoj!" zamával na své rodiče Dean.
„Uvidíme se později, zlatíčko,“ řekla Mary.
Nikdo z nich si na zdravotníka, který tu noc Deana hlídal, nepamatoval a ani neslyšeli ani o tom, že sestra Ashley měla ten den placenou dovolenou, poté co dostala ošklivou střevní chřipku a trvala na tom, že potřebuje volno.

Uživatelský avatar
Nemix
Shadow
Příspěvky: 39
Registrován: stř 14. črc 2010 16:34:22

Re: Přepsáno ve hvězdách

Příspěvek od Nemix » pát 29. črc 2016 16:13:46

Teda to vypadá dobře, doufám, že tě překlad stále baví. Ráda bych měla brzy pokračování (jo, já vím, vždy mám možnost si to přečíst v originále, ale takto to rychle můžu přečíst v práci a to mě baví).
Miluju podobné povídky.

Super výběr jajafilm.
Obrázek

Uživatelský avatar
jajafilm
Monster
Příspěvky: 181
Registrován: stř 13. čer 2012 6:31:35

Re: Přepsáno ve hvězdách

Příspěvek od jajafilm » ned 07. srp 2016 19:42:06

Jééé, Nemix, ty jsi mi udělala radost. ;)
Poslední dobou tady moc komentářů k povídkám nebo překladům není, a tak jsem váhala, jestli to vůbec někdo čte, jestli to má cenu... :roll:
Dobře tedy, pokračovat budu, už pracuji na další kapitole, jen jsem teď měla drobnou přestávku (na vodě toho člověk moc nepřeloží). :lol:

Uživatelský avatar
jajafilm
Monster
Příspěvky: 181
Registrován: stř 13. čer 2012 6:31:35

Re: Přepsáno ve hvězdách

Příspěvek od jajafilm » stř 10. srp 2016 13:49:41

Autor: Mayalaen
Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/382022 ... rs/8517181
Kapitola: 3.
Fandom: Supernatural (Lovci duchů)
Na pár: Castiel / John Winchester, John Winchester / Mary Winchester
Mohlo by vadit: Slash, sex, polibek, vulgarizmy, +18

*****************************************************************************

Zima 1983


Zima 1983

Dean držel Sama tak pevně, že se John je nesnažil ani od sebe oddělit. Místo toho zvedl obě své děti a odnesl je k záchranářům.
„Vstupte do sanitky,“ pravil záchranář.
John byl otupělý. Později se sám sobě divil, jak mohl držet své děti, protože si nevzpomínal, že by měl kontrolu nad svýma rukama.
„Nepotřebuji jít do nemocnice,“ zabručel monotónně John, když sotva zaregistroval, že na něj někdo mluví. Měl své děti, musel být s nimi. To bylo vše, co mohl udělat.
„Mohl jste se trochu přiotrávit kouřem,“ řekl muž. „Měl bych vás vzít do nemocnice a všechny zkontrolovat, takové jsou předpisy.“
John zavrtěl hlavou. „Jsme v pořádku,“ pravil, ale poté sebou trhl, když oči zdravotníka zčernaly a muž ve hněvu vycenil zuby.
Avšak ve chvíli, kdy na Johna zdravotník vyskočil, byl sražen k zemi druhým. John na chvilku zauvažoval, jestli se již naprosto nezbláznil, když pozoroval, jak se ty dva perou.
Pak ovšem první zdravotník zmizel v oblaku bílého dýmu, druhý záchranář se před ním postavil a s podivuhodným výrazem ve tváři ho jemně vedl, aby se posadil na nárazník sanitky.
John zapomněl na prvního záchranáře, když druhý něco pověděl Deanovi a lehce chlapci otřel žínkou tvář. Zbytek noci byl rozmlžený, ale John si byl jistý, že nikdy už nezapomene na modré oči toho zdravotníka, nebo na uklidňující atmosféru, která toho muže obklopovala.
Ráno se zdálo, že to celé byl jen děsivý sen. John pomáhal policii, ale nemohl si vybavit výraz na Marině tváři, když byla přitlačena ke stropu, přesto dobře věděl, co se stalo.
Cítil se provinile, ale byl také rád, že poslední jasná vzpomínka na ni, bylo to, jak přála dobrou noc jeho chlapcům, když je vedla do postýlek.

Uživatelský avatar
jajafilm
Monster
Příspěvky: 181
Registrován: stř 13. čer 2012 6:31:35

Re: Přepsáno ve hvězdách

Příspěvek od jajafilm » ned 14. srp 2016 19:15:57

Autor: Mayalaen
Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/382022 ... rs/8517196
Kapitola: 4.
Fandom: Supernatural (Lovci duchů)
Na pár: Castiel / John Winchester, John Winchester / Mary Winchester
Mohlo by vadit: Slash, sex, polibek, vulgarizmy, +18

*****************************************************************************

Léto 1984

Léto 1984

John zahnul za roh, oči vytřeštěné, lapl po dechu, srdce mu bylo o závod a tak hlučně, že snad neslyšel nic jiného, běžel tak rychle, jako snad nikdy předtím. Málem zakopl o hromadu odpadků v uličce, ale nic ho nemohlo zastavit. Nic!
Dostal se na konec uličky, ale místo scény z nejhorší noční můry, viděl podivnou, nejkrásnější věc, v kterou mohl doufat.
„Ahoj, tati!“ řekl jeho pětiletý a zamával na něho, jako by se nic nestalo.
Nějaký muž s úsměvem a jemně držel Deana, tak jako by mu byl Dean tak drahý, jako byl drahý Johnovi.
„Dean!“ John téměř zakvílel klopýtaje ke svému synovi a tomu druhému muži. „Jsi v pořádku?“ zeptal se a zkontroloval Deana, jestli nemá nějaké zranění. Přitom se snažil nevnímat to, že ten muž, který držel jeho syna, byl pokrytý slizem tvora, který Deana v drápech unesl. Věděl, že nebylo možné, aby ten muž byl ten netvor v přestrojení. Tiše slíbil Mary, že již nikdy nevezme Deana znovu na sledovačku, nikdy, bez ohledu na to, jak bezpečné se to bude zdát.
„Jsem v pořádku, tati,“ pravil Dean a pak se zachichotal. „Anděl mě zachránil!“
„Anděl?“ řekl John, který měl ještě stále v sobě příliš vysoké procento adrenalinu v krvi ze strachu, než aby pochopil, co vlastně Dean řekl.
„Dean je v pořádku,“ oznámil muž. „Řekl jsem velkému psovi, aby ho pustil, a pak jsme udělali velký psí slib, že již mu nikdy neublíží znovu, správně Deane?“
John zamrkal na muže, a pak sledoval, jak se Dean zazubil. Jeho syn vypadal v pořádku. Nebyl traumatizovaný, pohmožděný, nebo poškrábaný. Nebyl mrtvý. Jeho dítě bylo živé.
„Řekl, že psík byl špatný kluk,“ pravil Dean se smrtelně vážným výrazem.
„Psík?“ zopakoval John, který měl pocit, jako by právě vstoupil do nějaké Twilight zóny. A to již toho viděl docela dost, od té doby, co Mary zemřela.
„Ano,“ přikývl muž a přitom se důležitě podíval na Johna. „Velký psík si chtěl hrát s Deanem, takže ho od vás vzal. Tatínek ale dostal strach, že ano?“ zeptal se muž Deana.
Chlapec přikývl. „To jo. Tátova tvář je celá mokrá, jako vaše bunda.“
Muž se zasmál a pak si otřel nějaký ten sliz ze svého kabátu, odhodil ho pryč. „Psík ho poslintal, byl hrubý.“
Dean se opět zahihňal. „Jo,“ řekl, utřel ještě několik kapek slizu z kabátu a rozesmál se ještě víc.
„A psík,“ znovu zopakoval John, panika nakonec z něho natolik ustoupila, že konečně pochopil, proč mluví o obřím, slizkém psovi a ne o monstru, které chtělo jeho syna pozřít. „Kam šel ošklivý, zlý psík?“
Muž v plášti se na něj usmál. „Špatný psík se rozhodl jít domů, poté co snědl sváču, která mu poranila bříško.“
Teď už John přesně věděl, co se stalo. Tento muž byl lovec a nejen že zachránil Deanův život tím, že otrávil tvora, který jeho syna unesl, ale už i dítěti vše vysvětlil tak, aby z toho neměl jeho syn traumatický zážitek.
„Děkuji,“ zašeptal John, když se zahleděl druhému muži do očí. „Já…, nemohu vám dost poděkovat.“
Muž napřáhl pravou ruku. „Jmenuji se Castiel,“ představil se formálně.
„Jsem John,“ řekl otec Deana a potřásl si rukou s člověkem, který ho zachránil od ztráty svého milovaného syna.
„Těší mě, John,“ odpověděl Castiel.
Dean se naklonil dopředu, až se jeho nos téměř dotýkal Castiela. „Jsem Dean.“
Castiel se zasmál. „Ano, já vím, že jsi Deane, protože jsi mi to řekl.“
„Castiel je hloupé jméno,“ opáčil Dean. „Vypadáš jako Cas.“
„Deane,“ napomenul John svého syna mírně pro nedostatek dobrého vychování.
„Castiel zní legračně, ne,“ zašeptal Cas, jako by to bylo tajemství. „Ale to je asi ten důvod proč mi mí blízcí přátelé říkají Cas.“
Dean vykulil své zelené očka. „Můžu ti říkat Cas? Mohu být tvůj nejlepší přítel?“
Cas přikývl. „Ano, můžeš.“
„Tati!“ vyhrkl Dean a otočil se na něj. „Může se Cas vrátit s námi domů?“
John se právě chystal říci, že Castiel měl asi lepší věci na práci, ale pak si opět uvědomil důvod, proč stáli v uličce pokrytí slizem a proč byl Dean byl na živu.
John se podíval na Castiela. „Byl to dlouhý den, mohl byste u nás použít sprchu a převléci se. Paní Lason bude doma a pravděpodobně se svoji nejmladší dceru uvaří večeři. Chtěl byste se k nám připojit?“
Cas se zamyslel nad tou nabídkou a přitom naklonil hlavu na stranu. „Rád bych.“
„Hurá!“ vyhrkl Dean. „Cas! Posadíš se na zadní sedadlo se mnou!“
„To zvládnu,“ pravil Castiel.
„Hurá!“ zaječel znovu Dean.
John chtěl vzít své dítě a pevně ho obejmout. Jeho syn byl živ a zdráv, ale Dean měl jiné myšlenky. John natáhl ruce k němu, ale Dean se zamračil.
„Chci, aby mě nesl Cas,“ pravil a našpulil svůj ret.
John se pokusil v sobě udusit pocit odmítnutí. Připomněl si, že Dean je jen dítě a neví, že před pár minutami málem zemřel, což je dobrá věc. „Dobře, Cas, mohl byste nést chlapce k autu?“ zeptal se druhého muže John a pak se naklonil ke svému synovi, aby mu dal pusu. To mu bude muset stačit.
Dean mluvil celou cestu, vyprávěl Castielovi o voze, jejich domově, o Sammym, paní Learsové a Bobbym. Postaral se o to, aby Cas věděl, že Bobby má pejsky, které však nejsou špatní, a tato informace z nějakého zvláštního důvodu byla jistě nutná pro to, aby Cas poznal Bobbyho.

*

John se posadil na Samovu postel již dlouho poté, co chlapci usnuli. Dean měl svoji vlastní, nikdy ji nepoužil, což bylo v pořádku. Vidět chlapce právě tam, živé a zdravé, dýchající a v bezpečí, bylo vše, co potřeboval.
Uslyšel skřípání, z kterého si dovodil, že druhý muž jde nahoru. Castiel trval na tom, že umyje nádobí po večeři, s čímž John nesouhlasil, ale nakonec si Cas prosadil svou, když navrhl, že mezitím John může své syny uložit ke spánku.
Cas přišel ke dveřím ložnice chlapců a usmál se na Johna. John přikývl a také se na něho usmál. Nevěděl o něm nic víc, než že to, že také byl lovec a zachránil Deana, ale to bylo více než dost, aby si získal večeři a místo na spaní. John se rozhodl, že si s ním promluví u snídaně, aby se o něm dozvěděl více.
Usnul na Deanově posteli otočený ke svým dětem, aby když tak byl k dispozici, kdyby se probudili uprostřed noci.

*
John se probudil, když Sam do něho šťouchal obličejem a říkal „táta“ znovu a znovu. John zavřel oči a čekal, než to Sama přejde. Sammy frustrovaně zabručel a pak vylezl na matraci.
Již pár měsíců po té, co Mary zemřela, John už vzdal snahu Sama udržet v postýlce. Předtím než Dean začal spát se svým bratrem, když Samovi bylo jen pouhých sedmu měsíců, tak byl natolik chytrý, že se dokázal přelézt zábradlí postýlky, naštěstí ho John chytl dříve, než spadl na zem. To starostlivého otce dost vyděsilo.
Nakonec tedy kluci spali na postýlkách, které nebyly vysoko nad zemí, aby Sam mohl přicházet a odcházet jak se mu zlíbilo. Nicméně Sam a Dean byli dobří chlapci a John jinak měl lehké spaní, takže se o ně zas tak bát nemusel.
John se snažil nesmát, když jeho nejmenší se mu posadil na břicho. Sam byl vždy velmi vytrvalý.
„Tati,“ pravil Sammy s tónem hlasu, který používal, když trucoval. „Nahoru!“
John zvedl ruku k Samovým baculatým nožičkám, a pak je napadl. Sam zařval smíchy, jak jeho baculaté nožičky John lechtal, pak bříško a nakonec v podpaží. Chlapec vyjekl a válel se po celé posteli.
Otec svého synka přestal lochtat, když zaslechl, že Sam ztěžka popadá dech. Zbavit se škytavky bylo obtížné, a tak namísto toho Sama políbil na bříško.
„Dobré ráno, Sammy,“ popřál mu John a pak předstíral, že ho kousnul.
„Tati, to ne!“ vypískl Sam opět s chichotáním. „Lechtá!“
John se zasmál, když se posadil. „Máš hlad?“
„Ne,“ zavrtěl Sam hlavou.
„Proč ne?“ zeptal se John. „Dean ti dal již najíst?“
Nezáleželo na tom, kolikrát John Deananovi říkal, že Sam bez maminky nebude hladovět, jeho nejstarší nehodlal nechat krmení Sammyho jen na Johnovi. To bylo něco, co John nemohl nijak změnit.
Dean vešel do ložnice, s úsměvem na rtech a vypadal šťastněji, než tomu bylo v poslední době. „Cas nás již dal najíst,“ řekl.
„To, že udělal?“ zeptal se John, natáhl ruku a zvedl Deana. „No je to fajn chlapík, ne?“
„Také nám četl příběh,“ pravil Dean.
„Velký pes!“ zařval Sammy, když skočil na postel. „knihu velký pes!“
John zvedl Sammyho volnou rukou a zamířil dolů. „On vám četl Clifford? Páni, řekl jsi mu, že je to tvá oblíbená knížka?“
„Hmmm,“ zabroukl Sam a pokýval hlavou, takže ho John musel držet tak, aby neplácl do zdi, když mířili dolů po schodech.
„Dobrý den, John,“ pozdravil ho Cas, když přišli do kuchyně. „Doufám, že vám to nevadí, řekl jsem klukům, aby vás probudili k snídani,“ pravil, když rozklepl vajíčka na pánev se slaninou. „Mě to vůbec nevadí,“ řekl John, když se posadil ke kuchyňskému stolu. „Voní to skvěle.“
„Cas mě a Sammymu udělal smajlíka,“ vyhrkl Dean. „Cas! Udělej taťkovi smajlíky! Prosííííím!“ požádal Castiela a přitom protáhl poslední slovo, tak jak to dělávají děti, když o něco „zuní“.
Cas se zasmál. „Udělal jsem jednoho,“ řekl, když přinesl jídlo na talíři.
John se zasmál, Cas natočil talíř směrem k němu. Byly tam tři lívance naskládané ve středu talíře a na vrchu byly tři proužky slaniny, které tvořily ústa, dva plátky pomeranče, představující oči a jahody ve středu jako imitace nosu. Vajíčka byla míchaná a byly poskládány tak, aby tvořily vlasy kolem horní části smajlíka.
„Díky, Cas,“ řekl John a Cas se na něj usmál, ale pak se vrátil k úklidu kuchyně. „Už jste jedl?“
"Ano, uklidím tady a pak už asi půjdu,“ pravil Cas. „Moc si vážím toho, že jste mi dovolil tady být.“
„Byl jsi skvělý host," řekl John. „Pokud někdy ještě zavítáte do tohoto městečka, můžeš tu zůstat.“
„Asi vás vezmu za slovo,“ pokýval hlavou Cas.
Po snídani John, Dean a Sam zamávali Castielovi na rozloučenou. Už byli zpátky uvnitř, sledovali sobotní kreslené ranní seriály, když si John uvědomil, že Cas prostě odešel, namísto toho, aby si zavolal taxi, nebo poprosil o svezení. To bylo zvláštní, ale i tak na to John brzy zapomněl.
Naposledy upravil(a) jajafilm dne sob 20. srp 2016 16:21:40, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
jajafilm
Monster
Příspěvky: 181
Registrován: stř 13. čer 2012 6:31:35

Re: Přepsáno ve hvězdách

Příspěvek od jajafilm » sob 20. srp 2016 16:20:56

Autor: Mayalaen
Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/382022 ... rs/8517208
Kapitola: 5.
Fandom: Supernatural (Lovci duchů)
Na pár: Castiel / John Winchester, John Winchester / Mary Winchester
Mohlo by vadit: Slash, sex, polibek, vulgarizmy, +18

*****************************************************************************

Pád 1984

Pád 1984

„Mohu vám koupit drink?“ zeptal se někdo.
John ten hlas poznal okamžitě, a když se otočil a podíval se na muže, který seděl vedle něj na barové stoličce, najednou se cítil o mnoho lépe.
„Ahoj, Cas,“ pozdravil ho John a na jeho tváři se po dlouhé době objevil drobný úsměv. „Také hledáte toho Bigfoota?“
Castiel přikývl. „Ano, včera v noci jsem přijel do města.“
„Nějaké stopy?“ zeptal se John, pobaven tím, že Cas vypadal úplně stejně jako tu noc, téměř před čtyřmi měsíci.
Cas se zahleděl na Johna a pak na sklenku. „Ne, ale promluvil jsem si se skupinou turistů, kteří tvrdí, že ho viděli včera.“
„Zrovna jsem si objednal další,“ řekl John a poklepal na sklenku, ze které se zdálo, že nemohl sundat levý prsteníček. „Nechcete pít se mnou?“
Cas přikývl. „Dám si cokoliv, co máte.“
Pili v relativní tichosti, a přesto že Cas nenabídl žádná moudrá slova, John se začal cítit lépe.
„Jak se mají kluci?“ zeptal se Castiel, když mávl rukou směrem k barmanovi.
Johna bodlo u srdce. „Oni jsou u přítele.“
„Aha,“ pravil Cas, když si hrál se svojí skleničkou. „Jak se Deanovi daří ve škole?“
John se ušklíbl. „Těžko se přizpůsobuje.“
„Přizpůsobuje čemu?“ nechápal Cas.
„Musel jsem pronajmout dům,“ řekl John, a bolest u srdce se ještě zvětšila. „Poslední měsíc jsme byli na cestě. Dean si našel nějaké přátele v sousedství a ve škole, vycházel s nimi bezvadně, když jsem mu řekl, že musíme odjet.“
„Aha,“ hlesl Cas, znělo to smutně. „Změny pro děti jsou těžké, ne? Jsou odolné, ale jejich malé světy se mohou snadno rozpadnout.“
„Nezdá se, že by Sammymu změna nějak vadila,“ podotkl John. „Je prostě rád všude, kde je Dean, ale nálada Deana ho ovlivňuje.“
„Pokud vám nevadí, že se zeptám, ale u koho teď kluci jsou?“ chtěl vědět Castiel.
„U Jima Murpha,“ odpověděl John.
„Mluvil jsem s Jimem několikrát,“ přikývl Cas. „Několikrát mi poradil ohledně lovu, ale nikdy jsme se nesetkali osobně.“
„Je to dobrý chlap,“ řekl a přitom si hrál se snubním prstenem.
„Proč ses rozhodl žít život na silnici s tvými chlapci?“ zeptal se Cas.
John se naštval tak rychle, až měl pocit, že se mu začala točit hlava. „Jsi snad lovec?! Víš, co je venku! Musím chránit své chlapce!“ zakřičel na Catiela.
„Omlouvám se,“ zašeptal Cas. „Byl jsem jen zvědavý. Nechtěl jsem vás urazit.“
John si povzdechl, jeho tělo se uvolnilo a on si opřel lokty o bar. Rukama si promnul obličej. „To je v pořádku, Cas,“ řekl a pokynul barmanovi, který jim rychle nalil a hned se klidil někam pryč.
„Máte dnes večer kde bydlet?“ pravil Cas.
John do sebe kopl panáka a zavrtěl hlavou. „Plánuji spát v autě,“ řekl a cítil, že už na něj alkohol má docela vliv.
Cas položil na bar malou hromádku $ 5 bankovek za účet a vstal. „Mám velmi pěkný pokoj v motelu, je sice jednolůžkový, ale je s přistýlkou. Můžete, když tak spát na ní, kdybyste chtěl tento večer zůstat se mnou, budu na protější straně ulice, místnost 104,“ nabídl mu a položil klíč vedle Johnové sklenky. Pak odešel.
John zíral na klíče se sevřeným žaludkem. Zapomněl se najíst, naposledy jedl den předtím, což byl pravděpodobně ten důvod, proč na něj alkohol měl takový účinek. John netušil, jak dlouho seděl a jen hleděl na ty klíče, ale když vstal, zbyl v baru už jen pár lidí. John vytáhl peněženku a vylovil z ní $ 20.
„Váš kamarád za vás již zaplatil, pane,“ upozornil ho barman.
John se zamračil. „Všechno?“ zeptal se.
„Ano, pane,“ přikývl muž.
John pokrčil rameny. „Dobře tedy,“ pravil a pak zamířil ke dveřím.
Trochu na cestu vyklopýtal, jeho koordinace oko-ruka se mu moc nedařila, když nedokázal ve své kapse nahmatat klíče. Stál na chodníku před barem a sledoval blikání nápisu „Motel“, který byl přes ulici, a přitom si hrál s klíči v levé ruce.
„Seru na to,“ řekl si John, když spustil své ruce k bokům a namířil si to přes silnici.
Cas seděl u stolu ve svém pokoji, když se na něj podíval přes místní noviny. „Dobrý den, John,“ pravil s pousmáním.
„Hej,“ houkl John, když se šoural k posteli nejblíže k němu. „Dík žes pne pozval.“
„Spi tak dlouho, jak budeš chtít,“ řekl Cas. „jsem velmi tichý spolubydlící.“
„J,“ John zamumlal a pak se svalil na postel.
Usnul, než si vůbec stačil sundat boty.

*

Když se John odpoledne probudil, byl v místnosti sám. Osprchoval se a než vyrazil do kempu, který měl v plánu navštívit, než se vydal po stopách Bigfoota, koupil si kávu a koblihy na pumpě. O dvě míle po silnice píchl kolo, když zrovna jel po mostě.
Udržet auto rovně s vyfouklou pneumatikou bylo velmi obtížné. Jen díky rychlím reflexům a rokům za volantem neskončil pod tím mostem dole v kaňonu.
Když přejel most, zastavil a seděl v autě nehybně několik minut. Rukama křečovitě svíral volant se stále bušícím srdcem. Minulou noc byl dost opilý a i tak měl v plánu spát v kempu, kdyby Castiela nepotkal a on mu nenabídl lůžko na přespání, byl by teď pravděpodobně mrtvý.
Jeho chlapci by vyrostli bez něj v tomto světě… ve světě, který byl plný zla.

Uživatelský avatar
Nemix
Shadow
Příspěvky: 39
Registrován: stř 14. črc 2010 16:34:22

Re: Přepsáno ve hvězdách

Příspěvek od Nemix » sob 03. zář 2016 10:20:08

Tak jsem si konečně našla chvilku a dočetla jsem přidané části. Dějově je to velice zajímavé - Castiel hlídá Deana na každém kroku. To se mi líbí :D .
A to bych nebyla já, abych neprudila. Oproti prvním vloženým částem musím říct, že občas jsou české věty trochu kostrbaté. Ale klid, protože i tak jsem ráda, že ses do překladu pustila. Obdivuji, když to někdo pro čtenáře dělá. Takže doufám, že bude ještě kousek. ;)
Obrázek

Uživatelský avatar
jajafilm
Monster
Příspěvky: 181
Registrován: stř 13. čer 2012 6:31:35

Re: Přepsáno ve hvězdách

Příspěvek od jajafilm » stř 07. zář 2016 12:23:19

Opět moc děkuji za komentář a přečtení. Skutečně mě to hodně motivuje k další tvorbě...
Jej kostrbatý slovosled, to je mi v poslední době často vytýkáno a to nejen u překladů... tak tedy nevím, jestli tedy z té AJ již neblbnu, nebo jestli je to holt moje dyslektická necitlivost vůči jazyku. Každopádně v příštích kapitolách se pokusím číst při kontrole pozorněji, třeba to pak bude lepší. ;)

Uživatelský avatar
jajafilm
Monster
Příspěvky: 181
Registrován: stř 13. čer 2012 6:31:35

Re: Přepsáno ve hvězdách

Příspěvek od jajafilm » pát 19. led 2018 11:43:20

Ahoj,
všem se omlouvám, ale tak trochu jsem se v překladu "zasekla". Nemám v poslední době teď moc času a jsem ráda, že stíhám alespoň trochu psát své vlastní povídky... navíc jsem v angličtině trochu zakrněla a překládání mi teď jde ještě víc ztuha, než kdy jindy. Z těchto důvodů se chci omluvit, ale asi nebudu tedy v této povídce schopná pokračovat. Nemám ráda, když někdo začne nějakou povídku a pak jí nedokončí, bohužel jsem si asi tentokrát já ukousla příliš veliké sousto. Moc se tedy omlouvám, ale zatím to vypadá, že 20 kapitol je asi skutečně na mě moc. :(

Odpovědět